Naše zuby jsou senzory
Jay Herris Levy říká: "Dotkni se zubu a on se ohne a pruží, zatímco se houpe nahoru a dolů, rotuje a vibruje. Zuby během těchto mikro-pohybů souběžně vytvářejí proud informací do centrálního nervového systému".
Proto, díváme-li se na žvýkací ústrojí z hlediska jeho úzkého sepjetí s centrálním nervovým systémem, jako na biokybernetický systém se zpětnou vazbou, otevře se nám zcela jiný pohled na tento orgán.
Tady trochu vědecky vysvětleno, proč naše zuby, tak dobře reagují na změnu teploty, jsou citlivé na proudící vzduch, rozpoznají strukturu jídla a taky proč dovedou tak ukrutně bolet, když jsou zasaženy kazem nebo úrazem.
To, že zuby jsou citlivé senzory, předurčuje i jejich embryonální původ a histogeneze. Nejen odontoblasty (Odontoblasty jsou buňky, které lemují vnitřní povrch zubu a oddělují jej od dřeňové dutiny. Začínají se vyskytovat už u 17-18 týdnů starého plodu a vydrží až do smrti.), nýbrž celý zub se vyvíjí z neuroektodermu stejně jako nervový systém.
Komplex tvrdých zubních tkání, zubní skloviny a dentinu je sice vrstvou chránící pulpu před zevními vlivy, ale není jen vrstvou ochrannou a isolační. Slouží i k vzniku a přenosu nervového vzruchu, tzv. akčního potenciálu, tedy základního signálu nervového systému pro vznik a přenos smyslového vjemu. Senzorické buňky -odontoblasty zasahují ve formě vřetének až na 20µm (mikrometr) do skloviny.
Zub na celý život
Hlavním mottem Jay H. Levyho je "Dentistry focused on lifelong oral health and comfort", tedy ve volném překladu: zubařina zaměřená na zdravé a dobře usazené zuby na celý život. To je i naše hlavní a nejdůležitější sdělení, které chceme dát lidem navštěvujícím naší praxi.
Jak si jedinečný hmatový orgán, zachovat na celý život?
Není na tom až tak nic moc složitého. Stačí se zaměřit na tuto trojci
- dobrá strava a výživa;
- pořádné žvýkání celých potravin;
- ústní hygiena.
Kdo je Jay Herris Levy?
Jay H. Levy je současný americký zubní lékař,neurofysiolog, biochemik, biomechanik, a přední odborník na okluzi zubů (skus ) a čelistní klouby. Svou vědeckou prací o intradentální mechanorecepci v roce 1994 potvrdil teorii Carla Samuel Siegmunda, že zub je senzor. Carl S. Siegmund (1829-1911), tento pokrokový švýcarský zubní lékař, publikoval v roce 1867 článek s názvem "Citlivost zubů". Kde se zabývá tezí, že na základě toho, co o zubech víme, musíme předpokládat, že jsou zuby modifikovaná hmatová tělíska.